Symposium Spork Stanovice 2010

Téma symposia:        Pocta Sporckovi

Termín konání:         6. 6. - 21. 6. 2010

Místo konání:          Stanovice u Kuksu

 

Pořadatel:           OS Symposium Sporák Stanovice,

                                 zasoupené J. Mádlem - starostou obce,

                                 Ak. soch. D. Štěpánkovou - profesorkou SPŠKS,

                                 Ing. Jiřím Stránským se synem Davidem

 

Autorky a jejich plastiky:      Jana Doležalová - PROMĚNA,

                                                  Johana Eliášová - MECENÁŠ,

                                                  Dana Macounová - SPORCKUBÍNA,

                                                  Bára Sajbrtová - LÁZNĚ,

                                                  Lenka Strnadová - SÍLA ČASU,

                                                  Petra Zítková - HLAS PRAMENE

 

Umístění soch:        Lom sv. Klimenta Stanovice u Kuksu (ze Stanovic podél řeky směr Kuks)



V zimních měsících, na maturitním plese šutráků v Hořicích jsem byla oslovena svou bývalou profesorkou Ak. soch. Dášou Štěpánkovou abych se zúčastnila kamenosochařského symposia na Kuksu, které Dáša pořádala pro absolventky Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích. Nabídku jsem poctěna jí samou přijala a těšila se na Dášou vybranou společnost holek sochařek.
Symposium ve Stanovicích u Kuksu začalo na počátku června v krásné sestavě šesti krásných bývalých  šutraček. Dášina volba vybraných dam byla výborná. Já a moje spolužačka Bára Sajbrtová jsme se ze zbývajících čtyřech holek znali pouze s Lenkou Strnadovou, která byla v prvním ročníku, když jsme maturovali. Ostatní slečny byly mladší a v Hořicích jsme se s nimi ve škole nepotkali. Lenka nám proto byla výbornou „meziročníkovou spojkou".

Důvodem proč píšu tento článek, je zvláštní atmosféra, pouto a spojení, které myslím si ve všech šutrácích zůstane na celý život, a to jsme měli zase možnost okusit plnými doušky. 
Člověk nemusí šutráka znát ze školy, aby si měli co říct. Je to zvláštní schopnost organizmu školy, který již značnou řadu let funguje v téměř nezměněné podobě, vkládat do svých studentů nějakou zvláštní komunikační frekvenci :-).

My jsme se v neděli naladili na tuto společnou šutráckou vlnu a krásných čtrnáct dní jsme tvrdě pracovali na svých sochách.

Do bloků pískovce přivezeného z lomu v Podhorním Újezdu jsme sekali každá svojí sochu na téma Pocta hraběti Ant. Sporckovi. Čtrnáct dní bylo náročných, nebyl to pouze čas na vyhotovení zakázky pro symposium, v tomto čase se každá z nás musela seznámit se svým kamenem, dořešit námět sekané sochy a nechat uzrát myšlenku, ketrá v něm zůstane ukryta dlouhý čas. Nebyl to snadný úkol, doba na samotnou práci byla velmi krátká. Byl to neskutečný vnitřní boj, který se ani nevyrovná fyzické námaze při práci, nejtěžší bylo odhodlat se, nebyl čas na dlouhé přemýšlění a rozjímání. Tíha kladiva, ktré jsem ráno poprvé zvedla spolu s odpovědností za málo zralý nápad a techniku byla obrovská. S touto tíhou jsme spolu se sluncem, které se sneslo za krásné kopce krajiny chodili spát každý večer.
Po čtrnácti dnech bylo hotovo, muselo být. Sochy jsme osadli do bezejmeného bývalého lomu na konci Stanovic ve směru na Kuks.

Po párdenní odmlce přišla na řadu tečka za naším výkonem.....sláva. Sláva za účasti spousty lidí, nechci je rozdělovat na významné či méně významané, byli tam a bylo jich tam hodně a my jsme z toho měli radost.
Nejkrásnější slova opět vyšla z úst našeho bývalého pana ředitele, který rozplakal nenjenom nás, ale tentokrát i sám sebe. Příjemně prolité slzy :-)
Pan arcibiskup Dominik Duka vysvětil místo na lom sv. Klimenta a také pronesl pár příjemných slov.
Pan Stránský a Dáša všem poděkovali, někoho obdarovali a nás pochválili.
Byl to vydařený den.


Poděkování

V průběhu sympozia se o nás s láskou staral úžasný pan starosta Josef Mádle, pomáhal nám při manipulaci s bloky pískovce a opravou všeho možného co jsme rozbyly v průběhu práce, mimo tuto technickou podporu jsme také měli mžnost okusit švestičky z jeho zahrádky :-) a brával nás i na výlety. Pan Stránský nezapoměl přikoupit mlsným jazýčkům vždy něco fantastického na zub, takže jsme díky jeho překvapením v podobě sladkostí zažili indiánovou bitvu nebo Américkou opíkačku  bonbónů Marshmallow. Dáša Štěpánková nám zase vozila dorty a buchty a zmrzku a taky nářadí od nejlepčejšího kamenického kováře pana Sála z Vojic. I dalším dodavatelům rozkoše v podobě sacharidů děkujeme, toto nejsou všichni :-)

Velmi hezky o nás bylo postaráno i v Kuksu, byli jsme dvakrát na prohlídce špitálu, jednou se starostou Juniorem, podruhé s Kuksáky v nepřístupných místech. Hostil nás pan Prďola ve své hospůdce.

Naši chlapi se o nás moc nestarali pouze Lukáš od Janičky, ten makal, to jo....

Starali se ale o nás jiní chlapi, ty od soustruhů  a od pana straosty a nejvíc se nám věnoval Hynek Shejbal, taky šutrák, můj kamarád z Jaroměře, to bylo bezva.

Já děkuji za moje spolusochařky všem uvedeným i neuvedeným a v neposlední řadě jim samým.

 Děkuji Dana Macounová

Psalo se o nás